Znáte PLACE VENDOME? Asi ne, co? Nově zrozený pojem zřejmě většině lidí moc neřekne. A co takhle Michael Kiske? To už je jiná. Když se mi před několika měsíci doneslo, že Kiske zakládá projekt s tímhle jménem, pomyslel jsem si : „!“ a téměř okamžitě na něj zapomněl, což byla kritická chyba…
Po rozpačitém držkopádu (jak jinak? - v Kiskeho případě) SUPARED se tedy objevuje další z řady nakousnutých pokusů dostat germánského slavíka na výsluní. Musím se docela pousmát nad úsilím všemožných muzikantů vší silou se snažících dostat bývalého parťáka (a sebe s ním) zpět do kurzu, zatím co samotný Michael slávě a penězům tvrdošíjně vzdoruje. Tentokrát ale vše nasvědčuje tomu, že by se to snad mohlo i povést. Na rozdíl od minulosti se Michael neobklopil (dnes už asi bývalými) kámoši z hospody, ale zavedenými muzikanty. Velkou ironií osudu pak je, že dva z nich jsou členy PINK CREAM 69. Kapely, která vychovala Andiho Derise. Současného zpěváka a nezanedbatelnou, leč kontroverzní, ikonu HELLOWEEN. Přidejte ještě špetku VANDENPLAS a máte takřka dokonalou sestavu ke spáchání solidní desky hodně, Ale Opravdu hodně melodického Rocku (AOR). Rocku tak melodického, že být ještě trochu melodičtějším (a mít elektronický bicí a míň nástrojů), už by byl skoro popem. První skladba „Cross the Line“ by vás možná svým švihem mohla trochu navnadit, ale žádné strachy. Zbytek alba se odehrává podle něžného scénáře, připomínajícího ponejvíce dětskou prdýlku. Nejedná se ale o nějaké laciné hity, nýbrž o propracovanější skladby s hlavou a patou. Najdete tu třeba nádherný cajdáček „Heaven´s Door“ a zmíním i závěrečný monument „Sign of Times“ s hezkým vokálním fíglem ve sborech. Přiznám se, že tak pohodovou, příjemnou a s nadhledem zvládnutou hudbu jsem neslyšel už…no, od minulého úterý. To jsem poslouchal duet Landeho a Allena. Ale před tím fakt dlouho ne. Samostatnou kapitolou tu zůstává Michael Kiske. Řeknu vám (překvapení ), to je třída! Ten chlap totiž zpívá…naprosto báječně. Mám v blahé paměti Keepery i Chameleona, vrcholy jeho kariéry, a nepamatuju si, že by někde dostal tolik vokálního prostoru a tak bohovsky ho využil. Kdybych býval znal celou jeho tvorbu, odvážil bych se skoro tvrdit, že je aktuální dílko jeho pěveckým vrcholem. V druhém pohledu na bitvu Lande vs. Allen jsem vyhlásil vítěze Jorna a myslím, že by mohlo být hodně zajímavé, kdyby teď zkřížil pěvecké síly právě s Kiskem. Porovnám-li hudební materiál, pak debut PLACE VENDOME zmíněný duet ještě o trošičku předstihuje.
Kdo by teda od tvrdošíjně vzdorujícího Kiskeho čekal speed metal, utře opět hubu. Podle mého názoru je dobře, že si Michael drží svou hlavu i přes lákadlo astronomických částek, které by návratem ke kořenům vydělal. A ještě líp, když kromě tvrdé palice přidá i album, který není vyloženě nedobré tak, jako tomu bylo občas v minulosti. Debut PLACE VENDOME mě osobně hodně chytnul, i když hodně, Ale Opravdu hodně melodický Rock až tolik nevyhledávám. Současnost ukazuje, že kombinace AOR a Michael Kiske je zcela správná.